Každá deska není hezká
Tak jsem rozezlen na největší míru. Říkám si je sobota, včera jsme byli na pěkném zájezdě ve Vizovicích, tak o tom poinformuju milí čtenářové. Juknu na net, a ejhle, von už se utrhl rekvizitář Pavel Novák. Půl roku nic, a najednou bude psát jak splašenej? Nononono, prrr chlapče, prrrr. Takže o Vizovicích psát nebudu, neb to moc pěkně popsal tento broumovský klučina. Jen upravím nepřesnost v tomto jeho reporu. Pavel píše, že sem se rozhodl dělat všecko po něm. Není to pravda. To on se rozhodl dělat věci po mně. Jen já, jak jsem pomalý, tak von to vopičení uděla dřív než já originál. Viz blog o Vizovicích. Pak by sem poznamenal, že to byl zájezd, kterej trhl všechny buranovskozájezdové rekordy, neb se vypila všehovšudy dvě piva. Jedno Bob Racek a jedno já. Nutno dota, že oba po obědě. Takže stárneme kamarádi, stárnem. Což nahrává Němci a jemu podobným, neb nás dožene ve statistice spotřeby piva na hlavu včetně kojenců. A ještě jednu poznámku je třeba poznamenat, Ve Vizovicích na nás byli všichni hodní, vo to nic. Šťastná cesta nám byla přána minimálně třináctkrát. Ale věřili byste, že sme ani jednou nemohli zapět Po kalíšku dáme? Dokonce ani ten kalíšek sme nevidělí. Jen spoustu Ondrášovek s příchutí pomeranče. Toliko o Vizovicích a Huvarovi.
A nyní se můžeme věnovat zákulisním informacím Buranteatru a potažmo Stadecu. Ne, nebudu zde uvádět drby, kdo kolik vydělává, ani kdo s kým spal, neb sme kluci mezi sebou solidární a hlavně nechci Šotkovi pokazit či dokonce rozhasit manželství. Dyť je táta, Lucko!
Není žádným tajemstvím proutěného košíku, že Stadec je prostor multifunkční čili se neustále mění. (Kdybych byl politický glosátor, tak snad řeknu, že se mění častěji než ministři za Věci veřejné. Ale Šimkovskobubílkovské ambice nemám, takže mlčím). A jelikož se neustále mění, musí zde být někdo, kdo ho mění a spravuje. Dříve, když jsem měl hlavu plnou jen uměleckých myšlenek a byl jsem herec – dokonce mě jednou poznala paní prodavačka z obuvi, což je fajn, ale reklamaci to uznat nepomohlo – tak jsem si myslel, že se to děje samo od sebe a že to je jedna z výrazných kvalit toho prostoru. Ovšem není to tak. Od toho jsme tam mimojiné my, kluci technický. Není žádným tajemstvím, že nedávno došlo k výměně stadecového technika a Kokose vystřídal šéf tohoto kolosu, Bernie. Někteří mu říkaj Tolis, Někteří Tomáši. Někteří pane Kadlec. A tento mladík tvrdí, že si chodí k nám technikům vždycky odpočinout od té kancelářské nudy. Cožpak, fyzická práce mu jde od ruky, to nemůžu říct (teda můžu, ale tadleta pranostika či rčení už je tak nastavené), ale s některými aspekty se seznamuje. Tůdle třeba sme stavěli elevaci (rozuměj kaskádovitě rozvrstvené hlediště - nenásilnou formou vzdělávám), kdxyž v rohu si Koloušek cosi s Bobem zaujatě vykládali o sundaném reflektoru. Jako termíny čočka, rozptylka, ohnisková vzdálenost, megaherzce a jak to spravit létaly vzduchem, když tu se k nim také sklonil Bernie a jelikož měl chuť také přispět do odborné diskuze, tak povídá: Mě to tak jako takhle zeshora to světlo připomíná Tyranousaura Rexe. A aby dodal váhu svému odbornému posudku, tak se otočil na mě a poučil mě: Víš, jako toho obrovskýho, masožravýho.
Další činností, kterou technik poměrně často u nás vykonává, je bourání pódia, neb se třebas hraje na zemi, na části posunutého pódia či se praktikábly z něho používají na něco jiného. A pak se zase pódium musí postavit zpátky, neb k večeru třebas přijde pan Isteník a musí mít kde divadelně trpět. A to podium se musí stavět přesně. Čili je zespoda popsáno. A jelikož každý si myslí, že jeho reforma popsání (opět by bylo místo pro mrštný jazýček paní Bubílkové – jestli si někdo představuje něco perverzního, tak by se měl zamyslet nad svým osobním životem) pódia je simply the best, tak už ze spodu desek jsou hotové balzacovské romány. Od obyčejného A1- D9, s tím, že B1-B9 nelogicky chybí, až po poetické popisování květnatou mluvou Vančurovských popisů, kdy skutečně kluci technický musej prokázat neobyčejnou fantazii, neb na jedné desce je nápis : Vnější horní úzká střední obráceně roh. A s tím sme s Berniem nemohli hnout.
Dneska se naštěstí hraje Heda Gablerová (jak se uvádí v některých periodicích Heda Tabletová – zřejmě odkaz na moderní počítačovou elektroniku – mimochodem, kdo mi dobře vysvětlí rozdíl mezi těmi různými iPady, tablety, ipody, iphony a aj jinejma produktama, má u mě dvě, slovy dvě píva. A to sem si říkal, že nikdy nedopustím, abych byl takový ten důchodce, co vůbec nedrží krok s dobou a neumí používat počítačovou myš. Další důkaz toho, že stárnem). A toto představení má tu zvláštnost, že v smsce dojde světla AD- tedy Adam Doležal. Což je príma, neb tenhle kluk se úplně se štaflemi na nohou nenarodil a čili jen diriguje rozestavení světelného parku ze země a říká tomu: Neruš, svítím. Vůbec u tohohle hošíka z Čech začínám pozorovat takový syndrom Hlavně nic nezkazit. Neb vždy, když se něco uklízí tak AD se toho svědomite účastní a iniciativně bere spoustu věcí do ruky, ale hned se z onou věcí k někomu přitočí a praví: Jééé hele, radši to vezmi ty, ty víš přece jen líp, kde to bylo!
A jestli to takhle dneska skutečně bylo, to Vám povykládám v příštím blogu
Na závěr eště přikládám fotku v níž výrazně figurue již zmíněný rekvizitář Pavlel Novák.Takže na karvenal už jedině s ním.
