Když je v Brně abnormální hic
A copa byste řekli, že se dělo minulý týden? Ne, špatně. Byl totiž festival inscenací Adama Doležala. Neb se hrála Spálená země, Heda Gablerová a Venkov. Což z technického hlediska znamená položit tři různé podlahy.Adam je důsledný režisér a dost si zakládá na tom položit na podlahu podlahu, aby inscenace byla řádně ukotvená. A vůbec dbá na těžké detaily a odmítá vzít do svého divadelního rejstříku slovo jako kašírka či polystiren. Což se hlavně projevuje veVenkovu, kde na rustikální dřevěné podlaze (těžká) stojí starobylý šicí stroj (těžký), a onu podlahu lemují reálné velké budry (těžké), které mají souhrnou velikost půlky kamenolomu ležícího směrem na Tišnov.
Ale je také potřeba říct, že se Adam zlepšuje. Protože ještě na podzim jsme s Pavlem Novákem nešťastně bloudili skladem a špekulovali, kam uskladníme půlku westernového městečka Boskovice na chystanou Spálenou zemi, neboťjsme si neuměli představit, že by to Adam vyřešil náznakem. A ejhle, nakonec juta.
Rada číslo jedna: Když jdete na velký týdenní nákup, ledňáčka dávejte do košíku až na závěr.
Stalo se spousta zajímavostí tento Adamův týden. Třeba Adam, když sme stavěli scénu (jsem pedagog a tudíž předchozí blog zabral a Adam je teď pracant,že by člověk měl skoro chuť si zapět s Jendou Čenským Dělání, dělání, všecky smutky zahání) na nějaký ten jeho spektátl, se najednou zastavil, podíval se pod mikinu a překvapeným, nicméně velice jemným, až dětským hlasem pravil: Jejda, to je překvapení, já sem si zapomněl sundat pyžamo.
A to už člověk neví, co má dělat. Jestli se smát, nebo jít shánět po divadle nějaké tričko či toho kluka s jemnými vlásky uložit a povykládat mu pohádky z dětského pyžámka (nebo tak nějak se ta knížka vázoucí se k mému dětství jmenuje).
Představení si myslím se celkem vydařila. Třeba kluk Riegrův byl neobyčejně pečlivý a na všechny své nástupy ve Spálené zemi přišel o něco dřív, neboť už ho nebavilo naše posměváčkování, že všecko v životě prospí. Dále se byl podívat konečně spoluautor Michal Isteník, který přes kulhání a brblání si pod vousy přeci jenom prohlásil, že ty práva nám jako prodlouží. Zkrátka povedený týden.
A po něm přišel týden další. Což nás překvapilo. Ale nezaleklo. Neb jsme ho odstartovali svižně. A to ranní inscenací pro školy v podobě Pana Polštáře. (Nebo Pána Polštáře?-otázku pro lingvistku kvalit Jitky Šotkovské rozené Páleníkové). A tadleta škola, pro kterou sme to hráli, nám udělala obrovskou radost, neb klucím na děkovačku dala poukaz na konzumaci piva v žebětínském pivovaře. Nádhera. Co s kytkama porád taky, žejo. A já sem povykládal, jak sem byl o víkendu v Technickém muzeu (ať Zetel vidí, že se zdokonaluju v oboru) a že tam brněnské vysoké školy měly koutek,kde se představovaly. Třeba zemědělka tam měla pomůcku na nácvik dojení, železničáři vláček, technici nějakého toho robůtka, armáda nejmodernější výzbroj.A JAMU? JAMU tam měla fotku Tlapáka nasazujícího si masku a pod ní bylo pár žonglovacích míčků. Načež se Rieger ohradil, že to je blbost, že přece nemůžeš dát na masku masku.A Martin zapofilosofoval, že je to špatný.Že má strach, aby nebylo přetlapákováno. A připomněl (opět) své účinkovánív Záhadách Toma Wizarda a v jakémsi kulinářském pořadu.
Pak se nám taky Adam Doležal svěřil, že mu začla hořet kompletně celá karma. A když se jakási vyděšená holčina zeptala: A cos proboha dělal?, tak Adam suveréně opáčil: Sprchoval jsem se. A pak řekl, že teda rychle běžel vypnout vodu. Což se mi líbilo, neb AD je asi jediný, který, když hoří, tak vypne vodu. A pak se skrčil na bobek a schoval si obličej. Neb to je v nějaké příručce. Ale to zas neviděl, jak probíhá požár, takže to nakonec přeci jen dokoukal.A na CSFD tomu dal 73 procent.
A včera se hráli Burani. A to se nedá povykládat, to se muší vidět. Jen na Jerku před špílem spadly štafle, tak měl improvizační náladu, jako že do sudoku neustále vkládal číslo 13 a stavěl věty jako: Přece znáš mojí názorovou vlastnost, ne? A podobně. A Jarčoch byl za eskymáka.
Jo a jel jsem přes Šlapanice a stavil sem se za Grozsim, kterého manželka nepustila na mou nevinnou větu: Dobrý den, může Roman ven? na pivo dřív, než uložil všecky děti spát.
Rada číslo 2: Nepořizujte si děti.
