Hlášení šmoulího rozhlasu: V tomto lese je zákaz kouření
V životě nejsou jen chvilky veselé, jak se Vám s Pavlem Novákem (proč ten kluk nemá ještě vtipnou přezdívku?, tímto vyhlašuji soutěž o nejvtipnější přezdívku tomuto hodnému klučinovi-pokud ste spíš dívka a typ, co máte rady zlý hochy, tak je děsnej drsňák v montérkách se železnou tyčí, co čpí benzínem) snažíme naznačit a vštípit v blocích (o Šotkovi nemluvím, ten si tam něco intelektuálně brblá), ale jsou i chvíle smutné, kde je namístě se zastavit a zavzpomínat. A to je tento moment. Je načase napsat nekrolog. I když o tyto momenty se v uměleckém světě stará obvykle Tomáš Topfer (nenašel jsem přehlasovaný o), jelikož teď toho má moc, kluk jeden zámecká, zbyl tento úkol na na mě. A je to nekrolog za Hrad. Za hrad Krásná Horka. Ač podle názvu by se dalo říct, že se jedná o zemskou tvrzičku s jedinou legendou,že tu nocoval kníže Pribina, když byl na honu na Zlatého jelena a trocňovan Žižka by si ho ani při dvou zdravích očích nevšiml, opak je pravdou. Jedná se o obří hrad, který má sbírek, že by Pelhřimov záviděl a průvodce, že by Píšťalka záviděla. A tento hrad o víkendu vyhořel. A proč o tom píšu? Neb to je jediný hrad na celém tom širém světě, ke kterému má Buran citovou vazbu. Pokud se nepletu, je to jediný hrad (tedy kromě strašidelného hradu na Vysočině), který sme kdy společně navštívili. A užili si to. Bylo to při dovolené na Gemeru v roce XY, jak říká poslední dobou s oblibou Isťa ( a já ho musím opravovat, že to taky mohlo být v roce XX, pokud se tak například stalo v roce 99). Vzniklo zde řada okřídlených rčení, které se ještě dnes, v roce XY občas objeví v naší mluvě. Třeba Petr Jarčevský neustále chodil od exponátu k exponátu, poklepával na ně a vždy se zamyšleně ptal průvodkyně: A tohle sófa, to je původní?. Popřípadě na úzkém točitém schodišti vzniklo legendární rčení (legendární proto, že jsem ho vymyslel já): Tak jestli tohle schodiště schvaloval místo statika statistik, tak to sme v prdeli. A také zde vznikla Isťova komplikovaná hádankolegrace, kterou rozluštil jen málokdo, která spočívala v rozluštění okomentování před vitrínou s figurínou: Uniforma zlého hodnostáře. Aha. Víte? Kdo jo, může jako první přispět do soutěže o přezdívku Pavla Nováka.
Vůbec to byla tenkrát pěkná prohlídka. Objali sme nejtlustší 400letý strom, fotili se na dělu, klouzali v přezůvkách a boli sme v salónku, ktorému sa prezdívalo čajový, bo v něj dámy pily čaj. Poďme dalej.
Ä po tomto stručném exkurzu do minulosti se poďme zase věnovat přítomnosti. Od posledního blogu se událo spousta věcí. Třeba Isťa měl třítýdenní období, kdy vůbec neměl ani jedno pivo či jiné alko. Ale to už je pryč. Dále se premiérovalo. Byla zde před týdnem a fous premiéra Listopadu. A režiroval ji Zetel. Nechápu proč Zetel, když na Memeta tu máme Jarčocha, ale budiž. A po tomto špílu můžu říct, že jsme skutečně divadlo. A ne jen nějaké to paběrkování s výkřiky, jééé, nazkoušíme nějakýho Cimrmana!! Třeba Teď jdu na sever a teď zas na jih! Ne. Skutečné divadlo. Neb máme obrovskou, 15 metrovou malovanou kulisu. A za to ti Jaroušku Bubnů velkej dík a palec nahoru. Čiliže zkoušení této hry bylo náramné, pohodové a kdyby Dano nestřelil Kachnu šípem z foukačky do stehna, dalo by se říct i bezkonfliktní. A hlavně sme se Zetelem, Tlápou a Isťou vyrobili prezidentský stůl. A to byl jeden z nejkrásnějších dní strávených u divadla. Neb skutečně, když vzniká něco hmotného, co člověk dělá prvně (a myslím si, že valná většina lidí dělá prezidentský stůl prvně), tak to úplně vyvolává dětskou radost s náznaky euforie. Myslím, že sme si i zatleskali. Je to úplně jinej pocit, než když si člověk řekne: ale jo, já myslim, že dneska to celkem brali, že reagovali, i když ze začátku spíš vnitřně. Děkovaček sice jen 5, ale zase dva hvízdali. A ta blondýnka jela po mě Hájku, ne po tobě. Dyť seš plešatej.
Takže Listopad se odpremiéroval, druhá premiéra bude v Jihlavě, kde to bude ohromná legrace, neb i postavit tu scénu tady, dá náramnýho přemejšlení, natož v regionálním divadélku řízeném velice pěknou slečnou, které má úplně jiné rozměry a tahy a provázky. Jo a při práci na této inscenaci vznikla legendární pěvecká kapela To je tvoje píívo, brácho. S frontmanem Tlápou a Zetelem. A jejich ústředním hitem Znala pana pána.
Pak sme taky byli převzít Radocí. A bylo to náramné. Jelo se naší dodávkou a Isťovo autem (pro případ, že čtou i plzeňácí) a už v autě začaly olbřímí hody. Vepřáci, saláty, připálený šnečci, něco sladkýho vod Kamily a spousta, spousta vína a šampíček. Sice nám tak trochu upadl vejfuk, ale to nám bylo fuk a celou cestu, natěšení na tu slávu, sme prozpívali. Tlápa se vyšvihl hitem Martina Maxy: Měj se fajn. O této cestě se asi sluší napsat speciální blog, neb se toho stalo moc. Nejvíce vám asi povykládá Tlápa, neb si ten výlet nejvíc užil, neb byl za prvního pána. Jak je první dáma, tak on byl první pán Isťovi. A navíc je student, a jako správný posluchač divadelní fakulty se nebál využit příležitosti získat zajímavé zkušenosti od pražských, kumštem protřelých divadelníků. Pro zajímavost, Vladimíra Franze se optal, kam si má nechat vytetovat kotvu, že mu něco říká, že by s tím mohl mít nějaké zkušenosti.
Dalo by se psát ještě miliardu let, ale nelze, neb běžím do divadla nachystat vše na dnešní western. A jestli nejste hloupí, tak poběžíte večer tamtéž. A brzy to be continute....
